Osvobození

May 4, 2021 | Čtení přes týden

Před 76. lety prožívali Radimáci, stejně jako většina Středních Čech a Prahy, jeden z nejvíce dramatických týdnů v celé historii. Zatímco většina Evropy již slavila konec válečného utrpení, v našem regionu se přeskupovaly německé bojové skupiny včetně Waffen SS Wallenstein, které měly za úkol postupovat na Prahu, potlačit Pražské povstání a uvolnit tak Prahu jako dopravní a komunikační uzel, přes který by mohly poslední oddíly německé armády Střed ustoupit před oddíly 6. armády z 2. ukrajinského frontu vedené gen. poručíkem A.G. Kravčenkem na západ do amerického zajetí. Přestože náš region prožil většinu druhé světové války bez fatálních ozbrojených střetů, v květnových dnech nervozita prudce narostla. Německé velitelství prvního protiletadlového sboru v Českém Brodě bylo maršálem Schörnerem určeno koordinátorem postupu mimopražských jednotek na Prahu, liblické vysílače sloužily jako jedny z posledních pro německé propagandistické vysílání v Čechách.

V radimské škole byla ubytována malá německé vojenská posádka spadající pod opravárenskou dělostřeleckou a radiotelegrafickou jednotku umístěnou v Plaňanech. Její celková síla byla asi 5OO mužů. V hospodě u Jonášů, pozdější myslivně, byli navíc ubytováni ruští a polští vojenští přeběhlíci. Po obci bylo po domácnostech rozmístěno 175 tzv. národních hostů, většinou polských žen s dětmi, jejichž manželé sloužili v německé armádě, a které s postupující frontou přišly o své vlastní bydlení.

Popis květnového týdne od soboty 5.5. 1945 je postaven především na vzpomínkách účastníků, bohužel autentických zápisů a dokumentace je žalostně málo. Některé vzpomínky si navíc odporují. I přesto jsem se pokusil poskládat události do souvislé řady. Případné upřesnění a doplnění od Vás, čtenářů, velice uvítám.

Dne 30.4.1945 spáchal Adolf Hitler se svojí ženou Evou sebevraždu ve svém bunkru v Berlíně. Druhý den byla zpráva oznámena a následujícího dne, tj. ve středu  2.5., Berlín jako hlavní město německé říše bezpodmínečně kapituloval. Tyto události podpořily vzrůstající odpor na stále okupovaném území protektorátu. Jako první se vzbouřilo město Přerov, následoval Nymburk, Železný Brod, Jilemnice a dalších místa. Většina z těchto lokálních povstání byla ihned brutálně potlačena. Do Radimi, stejně jako do ostatních měst a obcí, dorazil pokyn stáhnout vlajky na půl žerdi k uctění padlého vůdce. Nestalo se tak. Němečtí vojáci byli vcelku pasivní a pokyn nebyl nikým vyžadován. Dne 4.5. vydává protektorátní ministerstvo dopravy pokyn k odstranění německých nápisů z železničních tratí, zastávek a nádraží. V noci ze 4. na 5. května k tomu došlo i na naší železniční zastávce. Události začaly nabírat překotný ráz. Spousta věcí se šířila pouze verbálně mezi obyvatelstvem. Významnou informační roli sehrálo české místní četnictvo.

V sobotu 5. května dopoledne se rozšířila zpráva o zrušení povinnosti německého jazyka na úřadech. Během jedné hodiny byly z Radimi spontánně odstraněny všechny zbývající německé nápisy a lidé začali vyvěšovat československé vlajky. Z Kolína přichází varování o blížícím se ozbrojeném konvoji příslušníků SS, kteří ale obcí nakonec pouze projíždí. Ze zažehnuté jiskry se stal hořící plamen krátce po poledni, kdy v 12:33 začalo vysílání Českého rozhlasu a Pražské povstání vypuklo naplno. V obci se během pár minut ustanovil a sešel v místní kanceláři statku tzn. revoluční výbor pod vedením řídícího učitele Davídka. Zástupci se po krátké poradě vydali do školy a hostince vyjednávat s německými vojáky a přeběhlíky o jejich odzbrojení. Polní telefonní linka, která byla natažena mezi školou a jejich plaňanským velením, ale byla v té chvíli již na několika místech přerušena a tak se jednání zkomplikovalo. Zatímco přeběhlí vojáci v Jonášově hostinci souhlasili s odevzdáním zbraní, němečtí vojáci požádali na vyčkání příchodu řádného vojska, kterému by zbraně odevzdali. V tu chvíli ale v Radimi i Chotuticích zavládla mezi obyvatelstvem revoluční nálada a srocení občané se opět vydali pochodem na školu, kde hodlali odzbrojit německou posádku násilím. V tento vyhrocený moment bylo asi nejblíže ke krveprolití. Do té doby pasivní Němci, zaujali v oknech bojové palebné postavení. Blížícímu se neštěstí zabránil zběhlý voják polské národnosti, který stačil varovat řídícího učitele Davídka. Ten se vydal proti postupujícím občanům a od jejich útoku je odradil. Začalo tak nové kolo vyjednávání, které bylo ukončeno v podvečer příjezdem vojenského hejtmana z Plaňan se silně ozbrojeným doprovodem. Nákladní automobily, kryté strojními puškami, nakonec německou posádku ve škole naložily a odvezly.

Situace se vyostřila i v Plaňanech. Jednotka umístěná v cukrovaru zaujala obranné postavení a těžké zbraně, kulomety a funkční děla namířila na vybrané cíle v Plaňanech i v okolí. I přesto následujícího dne tj. 6.5., vyhlašuje úřadující plaňanský starosta Blecha svobodnou republiku Československou. Němci se z Plaňan bez výstřelu stahují 8.5. ráno. V Radimi se mezitím formuje národní ozbrojená stráž pod vedením záložního poručíka Bíny a jeho zástupce četaře Verfla. Během noci z 5. na 6. května vyrobila místní mládež pod vedením pana Šamši v kovárně pana Ouzkého kované hroty, které zatloukla do silnice na Vrbčany. Dále zřídila pozorovatelnu na dřevěné triangulační věži, které stála kousek od dnešního radimského vysílače směrem na východ. Z věže natáhla polní telefonní linku do kanceláře statku. Od té doby držela na věži nepřetržitou pozorovací službu.

Po odchodu ozbrojené posádky z obce se začali řešit tzv. národní hosté. Občané je již nechtěli dále trpět ve svých domácnostech a tak padlo rozhodnutí sestěhovat všechny do školní budovy. Jednalo se o velmi chudé a zbědované ženy valčících vojáků, které navíc po odchodu Němců zůstaly bez jakékoliv podpory. Pokusy o jejich lynčování se podařilo utlumit, a tak nakonec celá akce stěhování proběhla vcelku důstojně.

Z vojenského hlediska bylo nejdramatičtějším zřejmě pondělí 7.5. kdy se Němci pokusili uvolnit průchod Prahou. Den předtím přes Radim projely tři silně ozbrojené obrněné vlaky, které měly podpořit postupující oddíly SS od Sázavy a Benešova na Prahu. Další bojové uskupení pak postupovalo od Českého Brodu a od Milovic. Průlom se ale nezdařil. Pondělí bylo také posledním dnem, kdy Němci vysílali z liblického vysílače. Pár minut před půlnocí byl vysílač umlčen přerušením dodávek elektřiny. V této chvíli se zřejmě hroutí i německé velení a začíná nekoordinovaný ústup. Německý generál Jodl podepsal stejného dne i německou kapitulaci. Nebezpečí přesto přetrvávalo. Ve Středních Čechách se nacházely zkušené, početné a stále velmi dobře vyzbrojené německé bojové oddíly. Chuť bojovat se ale lišila. Naštěstí malé oddíly projíždějící Radimí se nechávaly bez odporu odzbrojit. Tragická situace nastala ale v Klečkách u Liblice, kde Němci projíždějící po státní silnici odmítli ustoupit a použili zbraně. V následné přestřelce zahynulo 18 členů místní ozbrojené stráže.

Německé oddíly se snažily obejít Prahu z jihu a ustoupit na západ. Značná vojenská síla se dala do pohybu z vojenského prostoru Milovice, kde byla soustředěna mimo jiné i základna obrněných vlaků. Tím došlo k paradoxní situaci. Od severu k jihu ustupovaly německé jednotky a od východu na západ postupovaly prvosledové oddíly 2. ukrajinského frontu. Jejich primárním cílem bylo co nejdříve dosáhnout Prahy a tak nechávaly kolmo ustupující Němce bez většího povšimnutí. Pokud to bylo možné, často ještě obsazená města obcházely. Ke střetům došlo pouze pokud na sebe ozbrojené síly náhodou narazily. Tak se stalo, že se bojující jednotky vzájemně v terénu promíchaly. Vyčištění a zajištění území přenechaly prvosledové jednotky až dalším postupujícím oddílům. Podle očitých svědectví, se 8.5. pohybovala Českým Brodem i sestava 8 pancéřových aut US Army. Údajně se jednalo o tzv. parlamentáře. Tak daleko se dostaly americké hlídky za demarkační linii. Ještě před příchodem Rusů podepisuje velitel kombinované SS divize generál Richard Reimann, sídlící v českobrodském gymnáziu a disponujícím asi 80 000 německými vojáky, kapitulační podmínky. První tanky Rudé armády pak projely Plaňany 9.5. a spěchaly dále na Prahu. Ve čtvrtek 10.5. informovali četníci o třech pancéřových vlacích, které se chystaly projet z Peček na Bošice a dál k Benešovu, a které jsou připraveny se bránit. Zde se vzpomínky liší, některá svědectví hovoří až o pěti vlacích. Přesný přehled se mi zatím nepodařilo nikde ověřit. Co s jistotou víme je, že obrněné vlaky byly součástí německé armády. Jejich význam postupně rostl, především díky postupné ztrátě letecké převahy a nutnosti protivzdušné obrany tolik důležitého zásobovaní. Podle německých záznamů by mělo být v Čechách na konci války asi 25 obrněných vlaků. Některé se v Praze přímo účastnily povstání na obou stranách. Některé vlaky se snažily do bojů zapojit, některé ustupovaly na jih ze základny v Milovicích.

Většinou se jednalo o obrněnou, posílenou lokomotivu v sestavě s dělovým vozem, protiletadlovým kanónem, vagónem pro posádku a velení. Do sestavy se mohl zapojoval i předběhový vůz, chránící vlak při najetí na minu, který se také mohl vypustit proti zápalným vozům a překážkám na trati. Vlak mohl mít i průzkumnou obrněnou drezínu, průzkumné vozidlo a materiál nutný pro opravu kolejí. Jinými slovy se jednalo o samostatnou bojovou jednotku. Posádka mohla být podle sestavy od 40 až do 200 mužů. Podle zachovaných svědectví se v květnu na trati Pečky-Bošice pohybovaly sestavy o síle až 400 mužů.

Trať Pečky-Bošice se v květnu začala pro vojenské vlaky masivně využívat, především díky horší průchodnosti hlavní tratě a kolínského nádraží. Podle staničních knih jsem dohledal, že 5.5. projely po trati dva mohutné sanitní vlaky. 6.5. tři pancéřové vlaky a 10.5. další tři bojové sestavy. V tu chvíli byla jednotlivá nádraží uzamčená a opuštěná, Němci si tak sami stavěli výhybky. Když se roznesla zpráva o dalším blížícím se konvoji, který je připraven střílet, Radimáci se ukryli. Kdo měl sklep, schoval se do sklepa, ostatní se odešli schovat i s domácími zvířaty do Studánek. Při té příležitosti tam objevili dva zběhlé schované německé vojáky, které později předali četnictvu. I tehdy se našlo pár zvědavců – odvážlivců, kteří nevydrželi a šli se na projíždějící vlaky podívat. Schovali se podél trati na stráních u Chroustova, Vrbčan a Plaňan. Ze svědectví pak víme, že k neočekávanému střetu došlo v Plaňanech, před průjezdem posledního třetí vlaku projížděl po státní silnici na Prahu opožděný osamocený ruský tank T34. Bývalý legionář strážmistr Snášel tank zastavil a vysvětlil veliteli situaci. Tank zaujal střeleckou pozici za domem č.p. 290. Po příjezdu vlaku na železniční přejezd spustil palbu, třetí střelou vlak zapálil. Ten dokázal ještě pomalu pokračovat mezi skalní průlom u Žabonos, kde se ukryl. Jeho odjezd kryl střelbou předchozí vlak dělovou palbou od Zalešan. Pět šrapnelů ale dopadlo neškodně do polí kolem nádraží. Posádka vlaku se ukryla a opevnila ve skalním průlomu. Druhý den se ale vzdala ruským vojákům bez boje. Posádka byla odzbrojena, vlak byl poté odtažen do cukrovaru. Při odzbrojování padl jeden z německých vojáků. Ostatní vlaky byly postupně zastaveny dále na trati v Posázaví. Bohužel více průkazných informací nemám, jenom snad jednu fotografii v záhlaví, která zachytila zapřaženou civilní lokomotivu 387 a za ní druhou opancéřovanou lokomotivu BR52.  

V pátek 11.5. ráno, dorazila ruská vojska i do Radimi. Jedna protitanková baterie, tři divizní kanóny vz. 42 (ZiS-3) ráže 76,2 mm se rozestavily v trojúhelníku na prostranství před kaplí, přesně na místě kde dnes stojí památník Rudé armády. Vojáci se setkali se vřelým přijetím, děla byla atrakcí pro děti. Ve stejný den večer došlo k odsunu národních hostů ze školní budovy. Panický strach z ruských vojáků byl zažehnán a podle kroniky byl odsun velmi klidný, vojáci si dokonce hráli s dětmi odsouvaných žen před školou. Obec zařídila nákladní vagóny, na které se postupně sbalili. Pravdou zůstává, že osobních věcí měli pomálu, jídlo jim bylo ponecháno pouze na jeden měsíc. Zabaveny jim byly přikrývky. Po jejich odjezdu se obci výrazně ulevilo.

Dělostřelecká baterie zůstala do druhého dne. Ten den se uskutečnil u kaple tzv. tábor lidu, kde promluvil velitel vojáků, představitelé obce a lidi nejvíce zasažení německou agresí. Ke konci května přijíždí do obce velký protiletadlový oddíl o síle 400 mužů, který si vybudoval stanové ležení na poli u Dobřichova v místě dnešní plynové stanice. Zde vojáci setrvali více než měsíc. Speciální pozornost věnovala ruská vojenská policie pátrání po ruských přeběhlících, kteří konali službu v německé armádě. Společně se zástupci obce hledala vojenská policie zajatce, původně ubytované v hostinci u Jonášů. Na konci pobytu odehráli ruští vojáci přátelské fotbalové utkání s místí Viktorií, který skončil smírem 5:5. Tak skončila v Radimi 2. světová válka.

DALŠÍ ČLÁNKY

Osvobození

Před 76. lety prožívali Radimáci, stejně jako většina Středních Čech a Prahy, jeden z nejvíce dramatických týdnů v celé historii. Zatímco většina Evropy již slavila konec válečného utrpení, v našem regionu se přeskupovaly německé bojové skupiny včetně...

Románová Radim

Pokud máte rádi historický román, je tento příspěvek určen především Vám. Téma literatury v naší obci můžeme pojmout různě, navíc historie naší radimské obecní knihovny je bohatá a určitě o ní zpracuji jednu samostatnou kapitolu. Tentokrát bych Vám ale rád...

Tip na výlet?

Něco pro milovníky vojenské historie na našem okrese. Čas ubíhá a co byla včera realita, dnes je už historie. Tentokrát bych Vás pozval na toulky po stopách Československé armády v našem nejbližším okolí. Ano, přestože Radim není a nebyla nijak úzce spojena...

Velikonoce, svátky jara

Jsou tu Velikonoce, pro křesťany svátky znovuzrození Ježíše Krista. Pro spoustu z nás krásné svátky jara. Přestože církevní význam Velikonoc je poměrně dobře známý, v současné době je jejich duchovní rozměr nahrazen spíše společenským a kulturním pojetím. Zřejmě je to...

Jonášova chalupa

vítám Vás u dalších toulek radimskou historií. Tentokrát se spolu vydáme na virtuální naučnou stezku, která překlene hned několik staletí. Stezka nám ukáže, jak se v Radimi žilo, bydlelo, a navíc se dozvíme trochu více o jednom rodu, který nejenom v Radimi,...

Malovaný most

Toto čtení bych rád věnoval našemu kamennému mostu U Čtyř svatých. Jeho minulost i význam pro naši obec jsem již zpracoval v jedné kapitole Živé kroniky. Zájemce o podrobnosti tedy odkazuji na tento příspěvek. Osobně jsem přesvědčen, že se jedná o objekt, který...

Pohledem dravce

Je ráno, předpověď počasí slibuje další pěkný letní den. Na pražském Kbelském letišti se chystají dva mladí muži. Pomalu se strojí do letecké kombinézy a volným krokem míří k připravenému letounu na travnaté letištní ploše. Jedná se o stroj Letov Š-328 a dva...

Horní rybník

Téma dnešního článku rozhodl malý, ale velmi pěkně malovaný obrázek Dobřichova. Namalovám byl někdy na přelomu 19. a 20. století. Kromě dobřichovského kostela a vesnice pod ním je v popředí krásně vidět hráz velkého, tehdy již vypuštěného a vysušeného, radimského...

Historický poklad

Kdo bych nechtěl najít poklad. Jeden takový jsem nedávno objevil a chtěl bych se o něj s Vámi podělit. Dopředu přiznávám, že asi zklamu všechny ty, kteří se těší na zlaté mince nebo šperky zakopené v lese pod velikým kamenem. Můj poklad se sice neblýská, ale...

Alžběta II. a vánoční poselství

Během vánočních svátků jsme měli možnost vyslechnout hned několik vánočních projevů. Většina politiků má potřebu využít tento čas k vyjádření svých myšlenek. O jejich obsahu a kvalitě můžeme dlouze diskutovat, nicméně jeden projev bych rád zmínil a vyzdvihl. Kupodivu...