Čas je neúprosný, ale spravedlivý dirigent našeho bytí, poctivě odpočítal další rok a na jeho konci nám servíruje nejkrásnější svátky, Vánoce. O významu Vánoc, jako o druhém nejdůležitějším křesťanském svátku připomínajícím narození Ježíše Krista, je známo mnoho, ale jak vypadaly Vánoce před rozšířením křesťanství? Jak se asi slavilo na radimském hradišti a v osadách rozsetých kolem Výrovky? Možná Vás překvapí, že některé symboly z těchto časů jsme si zachovali až do naší dnešní doby.
Vánoce, jako oslava narození Ježíše Krista, se objevují až od sedmého století. Další staletí ale ještě trvalo, než je křesťanství postupně rozšířilo až do našeho prostoru. V našem případě se dá předpokládat, že k většímu rozmachu došlo za vlády Slavníkovců. Do té doby převládala tradiční slovanská oslava zimního slunovratu. Zimní slunovrat, odpozorovaný předchozími generacemi, přímo vybízel naše předky k přemýšlení. Kam a proč se ztratí slunce?
Slované věřili, že „staré“ Slunce vyhasíná a odchází. Zima v té době kraluje a nastává nejdelší tajemná noc. Před západem se sešla celá vesnice kolem velikého ohně. Oheň měl za úkol uchovat světlo vyhaslého Slunce přes noc a ochránit vesnici a její obyvatele od všeho zlého. Vesničané společně večeřeli, především dostupné věci, jako byla jablka a ořechy. Tyto symboly nám přetrvaly až do dnešních dnů. Dále se ve velkém pojídal česnek, který zaháněl zlo. Lidé se často převlékali za maškary, inspirované bájnými zvířaty a v okolní přírodě hledali poklady. Vesnice společně bděly kolem ohně až do rozbřesku. Zakokrháním kohouta, nebo prvním paprskem světla začala hlavní část oslav znovuzrození Slunce, resp. Slunečního Boha Dažboga. Ženy ke snídani připravily pšeničné placky. Muži pečovali o oheň, který byl třeba znovu pořádně rozhořet. Na ohni se dopoledne peklo prase, které měl v poledne Bůh slunce nejlépe osvítit zlatým paprskem. Až odtud se traduje kult zlatého prasátka, kterého se měl dočkat každý, kdo vydržel u ohně až do rána bdít.
Oslavy zimního slunovratu trvaly pak až do 6. ledna a v řadě kultur je tomu tak dodnes. Oheň se nám transformoval do svíčky. Namísto znovuzrození Boha Dažboga slavíme narození Ježíška. Vepřové bylo, aspoň v Čechách, nahrazeno v 19. století kaprem, který byl v té době módním a dostupných zpestřením jídelníčku. To hlavní nám ale díky Bohu přetrvává, pospolitost a naděje.
Šťastné svátky.