Historie je natolik rozmanitá, že je obtížné vyzdvihnout jeden „nejvýznamnější“ moment. Přesto se většinou významné události úspěšně drží v obecném povědomí po mnoho generací. Občas se však může stát, že nějaká opravdu významná událost postupem času upadne v zapomnění. O jedné takové bych vám rád dnes pověděl. Stala se před 665 a pro náš mikroregion mohla být v té době bez nadsázky životní událostí.
Však sami posuďte, kdo se této události zúčastnil. Saský vévoda Rudolf II., olešský kníže Konrád I., těšínský kníže Přemysl I., opolský kníže Boleslav I. Falkenberský. Možná že tyto jména pro Vás nebudou tak úplně známá, ale přidejme k nim královského sekretáře Tymona a královského komorníka Haška. Pak ještě třeba nejvyššího kancléře Českého království Dětřicha z Portic a olomouckého biskupa Očka z Vlašimi. Pokud ani tyto jména vám nejsou úplně povědomá, snad vás zaujme královský číšník a stolník Bušek z Velhartic. Teď už je k této partičce přidáme jen nejmocnějšího muže té doby, císaře Karla IV a jeho početný doprovod. Celou tuto elitu tehdejší společnosti mohli radimáci potkat dne 13. října 1357 v nedaleké Klášterní Skalici, tehdy zatím nazvanou pouze Skalicí, a to při slavnostním položení základního kamene nového cisterciáckého kláštera. Podle doložených účastníků se muselo jednat o obrovskou událost pro náš kraj.
Klášterní Skalice leží necelých 7 km jižně od naší obce a je dostupná příjemnou procházkou po zelené turistické stezce. Tento pěší výlet všem zájemcům o historii rozhodně doporučuji. Tento cisterciácký klášter totiž nebyl pouze významným duchovním počinem, ale podle dochovaných fragmentů se usuzuje, že se zároveň jednalo o jednu z nejvýznamnějších architektonických staveb Lucemburků na našem území vůbec. Podle provedené studie, byl hlavní stavbou klášterního komplexu chrám Milostné Panny Marie. Ve své době byl tento kostel, s odhadovanou výškou přes 30 metrů, pravděpodobně nejvyšším kostelem u nás. Zároveň zaklenul největší vnitřní prostoru celého království.
Klášter založil probošt vyšehradský a pozdější arcibiskup Dětřich z Portic. Pro klášter vykoupil pozemky, lesy, vsi a dvory v okolí. Klášteru dále věnoval na 2.000 kop grošů českých v hotovosti, 22 církevních rouch a 15 svazků knih. Do kláštera se na začátku přesunulo 12 mnichů s opatem Mikulášem z kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Klášter si rychle získal velkou přízeň. Jeho založení potvrdil papež Innocenc VI a s císařem Karlem IV mu udělil celou řadu privilegií. Tím se stal hojně vyhledávaným místem k návštěvám a modlitbám. Kolem roku 1400 působilo ve Skalici už na 50 mnichů. Bohužel jeho rozkvět trval pouhých 64 let. Dne 18. dubna 1421 klášter vypálili husité a mnichy pobili. Zbytky kláštera a jeho zbylý majetek král později postupně rozdal a rozprodal. Zajímavostí je, že kolem roku 1436 se jako jeden z následných majitelů uvádí i Volfart z Radimi, stavitel a majitel radimské tvrze. V roce 1481 došlo k pokusu o znovusjednocení a obnovení kláštera a jeho činnosti. Klášter ale zůstal chudý a slabý. Po smrti opata Jakuba v roce 1550 většina z nouze opravených a chatrně spravovaných budov spadla a klášter zůstal opuštěn. Poslední pokus o obnovu kláštera, z iniciativy sedleckého opata, proběhl ještě v roce 1690, kdy bylo nutné dokonce vystavět v původních troskách nový, menší kostel. Bohužel ani tento pokus nenavázal na původní slávu. Ve Skalici působilo už pouze několik málo mnichů a klášter byl definitivně zrušen josefínskými reformami v roce 1782.
Ve Skalici najdete informační tabule, které vás kromě historického popisu upozorní na několik stále patrných stavebních prvků, které byly zakomponovány do okolních staveb. Impozantní je torzo posledního zachovaného pilíře hlavní lodi chrámu Panny Marie, který vám dá pocit, jak monumentální klášter musel být v době své největší slávy. Model kláštera je k vidění v nedalekém kouřimském muzeu. Několik nalezených kamenných fragmentů pak vlastní i Národní muzeum v Praze. Podle expertizy se jednalo u špičkovou kamenickou práci, pravděpodobně z huti Matyáše z Arrasu.
Dnes se můžeme pouze dohadovat, jak přesně vypadal 13. říjen před 665 lety, ale jsem si jist, že většina tehdejších obyvatelů naší obce, si návštěvu císaře Karla IV i s věrným Buškem z Velhartic určitě nemohla nenechat ujít.
